Radost, smutek, apatie

13. února 2011 v 20:39 | Mal |  Já, ten kreativní cvok
Ve středu 2. února 2011 jsem vyhrála literární soutěž. Bohužel po světě chodí lidé, kteří mě dokázali vzápětí zdeptat natolik, že jsem se o tu radost ani nestihla s nikým pořádně podělit. No, ten den ještě ano. Ale pak už ne. Pak už to šlo zase z kopce....
Předem se omlouvám, pokud to vypadá jako vychloubání. Není. Kdybych měla škodolibou radost, tak bych na celej svět křičela, jak jsem lepší než ostatní, jak jsem vyhrála - jak jsem lepší než ONA. Takový ty trapný kecy a afektovaný úsměvy lidi, který bytostně nesnáším. Překvapivě že já to neudělala. Přece nejsem krávě, svině, mrcha... Ani slůvkem jsem se o tom nezmínila. Ale přitom jsem pořád viník. Váš nejbližší přítel vám vrazí kudlu do zad, jen proto, že je poněkud ambicióznější než já a nedovede si připustit, že neumí všechno dokonale. Chápu její zklamání. Ale nechápu tu zášť. Neřekla jsem ANI JEDNO PITOMÝ SLOVÍČKO, JEN JSEM BYLA TEN VEČER PO TOM, CO JSEM SE TO DOZVĚDĚLA, HROZNĚ ŠŤASTNÁ. Vždyť přátelé spolu mají sdílet raodst z úspěchu. Pokud ne, tak to nejsou přátelé a jen přetvařující se loutky.
Všichni mi pořád říkají, že jsem smutná, ať se usměju. Ale když už teda konečně CHCI, tak se na mě bezdůvodně naštve??? Ne, to prostě není fér.
Omlouvám se, že vám nepíšu komentáře na blogy, věřte nebo ne, ale chodím k vám - jenže v momentě, kdy bych se měla vyjádřit jen tupě zírám do prázdna a mám pusto v hlavě. Nebo spíš mě tam zase naběhne jeden z mých problémů a já už nejsem schopná napsat nic od srdce. Pokud by to neměl být výlev psychicky labilního magora, kterýho pošlapala jeho nejlepší kamarádka kvůli tomu, že se mu jednou, poprvé v životě, něco povedlo.
Psaní je něco, na čem mi skutečně záleží. Přece víte, že nemám žádný sebevědomí. Tak jednou, jedinkrát se mi podařilo ho z mínusu zvednout na nulu. Nebo možná na 0,5. Na jeden pitomej den.
Tak je snad logické, že jsem byla nadšená, ne? Šťastná. Usměvavá. Nic víc. TAK PROČ, PROČ.
Jo btw, onen úspěch měla tato moje povídka Jízdenka do nebe.

diplom
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MimushinQa MimushinQa | Web | 13. února 2011 v 20:43 | Reagovat

Ahojky, chcela by som ťa poprosiť o pomoc. Viac info na mojom blogu. Ďakujem :)

2 Slečna Duší Zaostalá Slečna Duší Zaostalá | Web | 13. února 2011 v 20:53 | Reagovat

Opravdu ti to přeji a přátelé si nevybíráme a i kdyby ano, nikdy nepoznáme nejlepšího. Mám kamarádky co jsem stokrát lepší než-li já, ale? V čem jsou dobré ony a v čem jsem dobrá já? Ony jsou dobré v mnoha věcech a já jen v jedné a to, že mi to přijde jako užitečná věc, zatím co ony budou ty nejlepší já se to vše budu učit a mnoho věcí tím poznám, ale vím, že i když mám mnoho chyb, jsou to právě ty chyby co mě dělají zajímavou a myslím si, že nejlepší by bylo vyřešit to skrz oči a ne skrz diplom. Ale jinak blahopřeji.

3 Anika Anika | 18. února 2011 v 22:22 | Reagovat

no co ti na to mám povědět... z pesimistickýho až realistickýho hlediska jsou lidi holt takoví a mě to akorát tak mrzí, protože tu cenu si zasloužíš... a pokud ona na to nebyla zvyklá, že bys mohla být někým oceněná víc než ona, tak je to zkrátka špatný, ale ne tvoje chyba...takže doufám, že diplom poctivě visí na stěně nebo tak něco...ještě jednou blahopřeju :))

4 lucia lucia | 21. února 2011 v 11:23 | Reagovat

tak toto ja nechápem...vážne nechápem...že prečo? Asi to ani ty nechápeš, bob y si to inak asi vysvetlila. Nechápem, ako niekto-najlepšia kamarátka-nemôže byť šťastná s Tebou...
Ale v každom prípade Ti GRATULUJEM!!! Teším s Tebou :)

5 GVKB GVKB | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 20:44 | Reagovat

Co je to vlastně radost a smutek? Aby zde mohla být radost a smutek musí zde být program který je svobodný a snaží se splnit důležité úkoly a pokud se mu ty úkoly daří plnit je zde radost a když se mu to nedaří plnit je zde zase smutek. Jsou úkoly malé a veliké, úkoly osobní, a tím i úkoly co nejsou osobní, atd. Co je to vlastně ten úkol který rozhoduje o tom jestli budeme mít radost nebo smutek? Úkol je problém který čeká na optimální rychlé vyřešení, jednoduchým úkolem je si zajistit to co potřebujeme pro existenci abychom nezemřeli; hladem, žízní, zimou, vyčerpáním, atd. Nejběžnějším úkolem je zde získat veliké výhody a jistoty, problémem je konkurence protože každý nemůže být zde nejlepším a být zde ostatním vzorem, někdo musí být nejhorším ubožákem který se zde má zle. Vše je o času jak jej využijeme, můžeme zametat silnici, nebo být zde prezidentem republiky, lepší je být prezidentem republiky, než zametat silnici. Smutný je logicky ten, kdo musí zametat silnici a tak je z něj ekonomický ubožák a ostatní lakomci se mu smějí, že má tak mizernou práci. V konzumní kultuře, je radost spojená s možností moci neomezeně konzumovat hodnoty, smutek je zde následkem, že nemůžeme konzumovat hodnoty, protože nemáme moc a peníze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama