Zamyšlení o smrti

19. února 2011 v 21:30 | Mal |  Myšlenky
Přemýšlela jsem o smrti. Zkrátka jsem tak seděla v křesle, nepřítomně zírala do prázdna a vedla vnitřní dialog s jednou nejmenovanou osobou. Zjišťuji, že si takto vytvářím společníky k hovoru docela často. Další známka šílenství :D Takže jsem seděla a povídala si s ním. On byl křesťan. Nejdřív jsem se s ním dohadovala o ateismu a Bohu, poté jsme postupně přešli k mému pohledu na věc. Přeskočím svůj názor na nábožeství, od toho tu nejsme. Navíc bych se nerada někoho dotkla. Nikomu neberu víru. Znám spoustu různých lidí... ano, dost vykecávání. Vysvětlovala jsem mu, proč si myslím, že lidé věří v Boha. To totiž bylo tak - on se mě zeptal:
"Co si myslíš, že se s tebou po smrti stane? Když si tě Bůh nevezme k sobě... věříš v reinkarnaci nebo - v co?"
A já odpověděla: "Ale proč bych měla někam chodit? Do nebe, do pekla, očistce... nebo se vracet v jiném těle. Víru si stvořili lidé, protože ji potřebovali - potřebovali něčemu věřit, k něčemu se upnout. Toto je stejné. Myslím si, že smrt je pro lidi únosná - protože věří, že je pak něco dál. Copak by lidé dokázali celý život prožít v klidu, kdyby věděli nebo věřili, že po smrti už není pokračování? To by hned svět vypadal jinak! Všichni by úzkostlivě dbali o své životy a o své blízké... takto si řeknou, že se jednou potkají tam nahoře a lehkomyslmně se baví. Mnozí páchají sebevraždy, protože doufají, že na druhém břehu bude lépe. Vážně si myslíš, že by smrt brali s takovým klidem, že by jí sami vběhli do náruče, kdyby si mysleli, že po smrti už nic není? A to je moje myšlenka. Smrt je definitivní. Pak už není nic dalšího. Každý dostane jen jednu šanci žít svůj život. Jsme svými pány - je jen na nás, jak ho prožijeme a jak dlouhý bude. Sami řídíme své kroky a zodpovídáme za své činy. Je na nás, zdali se pak odebereme do království smrti spokojení, s nadějí, že jsme možná měli jedinou šanci - a že jsme ji nepromrhali. A jestli naše existence a tomto světě skončí, až naše těla podlehnou rozkladu... to se uvidí.

Shrnutí: (pokud jsem se do svých myšlenek zamotala až moc)
Moje základní myšlenka tkví v tom, že lidé si vymysleli víru, reinkarnaci, prostě druhý břeh proto, že by nedokázali celý život žít beze strachu, (a následně umírat ) s myšlenkou, že smrt je definitivní konec.
Tedy že každý má jen jednu šanci žít... že dál už není nic.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anika Anika | 20. února 2011 v 9:24 | Reagovat

tohle je hodně zajímavá úvaha a já myslím, že by si ji mělo přečíst víc lidí...třeba by si pak konečně uvědomili, co dělaj za koniny a zkusili by se nad sebou aspoň zamyslet... ale to je jen moje sakra utopistická myšlenka :( Já osobně nevím o tom, že bych věřila v něco dalšího (ale možná, někde hluboko v podvědomí....možná, vážně nevím)a prostě se snažím žít, jak nejlíp umím... třeba po smrti dostaneme pět minut na zhodnocení toho, jak jsme žili a budem si moct někteří třeba říct:já jsem fakt byl idiot, měl jsem tu šanci žít a promarnil jsem ji - a pak prostě zmizíme...kdo ví...

2 malika malika | Web | 20. února 2011 v 11:14 | Reagovat

napadlo mě, že kdybych to ještě ještě nějak upravila, tak bych to možná mohla šoupnout do školního časopisu. pokud to teda není moc velká slátanina. (jsem teď spoluredaktorka či jak to nazvat :)))

3 lucia lucia | 21. února 2011 v 11:33 | Reagovat

no to je na dlhú debatu... ja síce nie som ateista, ale tiež nemám kostolnú vieru v Boha, ale ani neverím že po smrti nič nie je. Nemyslím si, že sa treba nad niečím, ako peklo a nebo zamýšľať, bo každý bude "odmenení" podľa toho ako žije. Ja na istý druh reinkarnácie verím, ale tiež verím, že ak by som teraz žila ako hajzel v budúcom živote budem napríklad mravec...Ja nechcem byť mravec :D
A myslím, že z tohto Tvojho námetíku kľudne môžeš urobiť článok do novín ;)

4 Anika Anika | 22. února 2011 v 20:52 | Reagovat

opožděně, ale píši...: aj ja som za! :))

5 moira moira | Web | 22. února 2011 v 20:59 | Reagovat

já mám v sobě takové tři protichůdné názory:
ten první (a nejrozumnější) je: mozek po smrti vypne a my... nejsme. konec. tečka. žádná duše, prostě nic.

tou druhou možností (spíše jen ošoupaně doufající) je, že NĚCO je, avšak co... ? to by bylo na dlouhé povídání. něco mezi peklem a nebem a očistcem. Nebo jednoduše jen další prachobyčejný svět, stejný, jako tento, možná jen trochu horší (jop, reinkarnace bez třídových rozdílů a osekané o vše dobré.. :// )

Mou třetí myšlenkou je taková podivná směsice útržků snů a faktů, která má výstup jednoduše v tom, že každý se dostane (nebo se stane v to) tam, v co věří. ateista nebude, křesťan si zajde do peklíčka či očistce (nebuďme naivní, ani jeptšky se v dnešní době do nebe nedostanou) a tak dále....

No, moje myšlenky jsou moje proto, že jsou tak zamotané (a pomatené - promiň, že tě tady jimi obtěžuji, ale nemůžu si pomoct...) , ale tvůj článek mě přivedl k tomu zase o tom začít myslet a utřídit si ty kousky myšlenek, které si létají v časoprostoře mé hlavy...
Moc povedený článek!! :))

6 Eleanor Eleanor | Web | 6. března 2011 v 15:56 | Reagovat

Od mala som vedená ku kresťanstvu... a aby som povedala pravdu, v Boha verím. Verím, že po smrti nenastane koniec. Verím, že niečo bude. Ani nie pre to, čo ma učí moja viera (s cirkvou sa nestotožňujem. ako vraví jedna učiteľka náboženstva, "naša cirkev je lodička. lodička ktorá smeruje ku spáse." hovadina. keď som si dovolila protestovať proti istým (mnohým) veciam, proste ma pomyselne vyhodila z lodičky. NONSENS.) ale jednoducho - stačí si prečítať o klinickej smrti. To neboli halucinácie, podľa mňa. A iné veci medzi nebom a zemou. Duchovia, hoci to znie podľa mnohých ako hlúposť, existujú. Aj keď aj tu sa dá hľadieť na nich tak, ako na posmrtný život. Je to o viere, potom o faktoch. No nebýva to i v reálnom živote tak, že to, čomu veríme, stane sa niekedy pravdou? Ja neviem. Zamotala som sa.
Z môjho komentáru máš vlastne pohľad veriaceho človeka (čo nechodí do kostola, no i tak). Na druhej strane, ja som taký typ, čo verí len tomu najnepravdepodobnejšiemu. Preklikávam sa rôznymi špiritistickými webmi a hľadám odpovede a zaujímavosti o "nadprirodzených" veciach. Zatiaľ som však veľmi mladá - mám plno času užiť si život, a riadiť ho tak, aby som umrela s čistým svedomím. Howg. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama