Jen jeden nevýznamný den

26. dubna 2011 v 18:04 | Mal |  Myšlenky
Upozorňuji předem, že se vás chystám zavalit horou zmatených žvástů ohledně mého podivného života, takže kdo nemá pevné nervy, nechť dál nečte.
Nikdy jsem moc nevěřila na lásku. Tedy, ne tak docela. Věřila, pak jsem se spálila, no a teraz... se bojím uvěřit. Píšu proto, že dneska máme "výročí". Čtyři měsíce... já vím, není to moc. Na druhou stranu to ale není ani až tak málo, nehádáme se, funguje to, rozvíjí se to. A mě pořád klepe v hlavě za zamřížovanejma dvířkama taková malá protivná obluda a křičí: A jak dlouho si myslíš, že to ještě vydrží? No co jí na to mám říct. Že nevím? Že bych chtěla, aby to tak pokračovalo, ještě dlouho, dlouho... dlouho. Jenže... jsem to . Nechápu, co na mě vidí. Proč se mnou vůbec ztrácí čas. Vždycky když jsme spolu, tak je v pohodě, žiju přítomností, jenže ve chvílích jako je tato, když mám čas přemýšlet, tak se děsně bojím. Všeho co bude. Protože všechno jednou končí... Tak jsem tak přemýšlela, co mu dám příští rok k narozkám. Pak mi došlo, že příští rok už spolu možná nebudeme. Ať už se rozejdeme, nebo se někomu z nás něco stane. Hrozně se mi ta představa nelíbí. Ale zas na druhou stranu... v zimě jsme plánovali, jak si na apríla uděláme srandu z jednoho kámoše. Jedna moje část byla na pochybách, jestli se k tomu aprílu vůbec dostaneme, ale najednou tu byl duben a všechno je v pohodě. Možná to mě na tom tak děsí. Ještě nikdy se mi nestalo nic hezkýho bez toho, aniž by to skončilo hodně smutně. S Conrádkem jsem byla jako v nebi - pak ho prodali, ani rozloučit jsem se nemohla, Hájenku prodali (to nebudu rozebírat), naši se rozvádí... nikdy nic dlouhodobýho nevydrželo. Svýho prvního kluka taky radši nezmiňuju. Byli jsme spolu... no, hrozně dlouho. A vždycky mi to, na čem mi záleželo, vzali lidi, většinou ti, která jsem pokládala za přátele. Po Conrádkovi jsem si slíbila, že se na nikoho nebudu vázat. Už je to tři roky (neuvěřitelné!) a já mám pocit, že zase dělám kravinu, které budu litovat, jenže se už nedokážu zastavit, protože ho mám hrozně ráda a neumím si představit, že bych ho neměla. Toť v kostce řečeno asi vše. Nečekám radu, protože žádná neexistuje. Jen bych se měla naučit žít přítomností a přestat se bát, protože se osudu stejně nevyhnu. Sakra když ono to nejde.
BTW, PRO TY, KTEŘÍ ČETLI AŽ DO KONCE, MÁM PRACOVNÍ NABÍDKU. AČKOLI TO NEJSPÍŠ NEVYUŽIJETE, PROTOŽE NEJSTE Z BRNA, TAK SE MUSÍM ZMÍNIT - BUDEME NATÁČET FILM. TAK KDYBYSTE SI CHTĚLI ZAHRÁT... KAŽDÝ JE VÍTÁN ;) A TO BRNO SAMOZŘEJMĚ NENÍ PODMÍNKA, JEN PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE BY SE VÁM ASI NECHTĚLO JEZDIT NIKAM DALEKO.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anika Anika | 27. dubna 2011 v 19:00 | Reagovat

víš, Mal, co je zvláštní? Když jsem tohle četla, měla jsem takové ty momenty, kdy jsem si říkala: "Kdybych si psala deník, tohle by byla vytržená stránka"... nedovoluju si říct, že ti rozumím - mě zatím nic takového nepotkalo, žádná taková tragédie, a to je možná i důvod, proč ten strach z toho co bude není tak intenzivní, ale je tam a občas bych si strašně přála, aby ten hlásek strachu poslechl na to moje "Sklapni!", ale on to nikdy nedělá... Ale já doufám, že se ti ten tvůj podaří umlčet, nebo aspoň ztišit...
napsala jsem to zmateně, já vím a asi na to nejde ani nijak reagovat, jen.. jsem prostě měla potřebu tvůj článeček okomonetovat :)

2 lucia lucia | 27. dubna 2011 v 22:47 | Reagovat

Ja si myslím, že každý ma v hlavičke tento hlások, takého démona. No máš pravdu, nemala by si nad tým tak rozmýšľať a mala by si žiť prítomnosťou. Ešte jedna vec, je s Tebou pretože si skvelá ženská, aj keď ty si myslíš že nie, ostatní majú iný názor. Takže ho chápem a dúfam, že Ti...teda Vám bude neuveriteľne úžasne, že si užijete skvelé leto a že sa to celé bude stále len rozvíjať vopred. Nie všetko sa musí skončiť ;)

3 moira moira | Web | 29. dubna 2011 v 19:13 | Reagovat

myslíš, že na tobě ten kluk nic nevidí, když je s tebou už čtyři měsíce? seber se mal, pokud je s tebou tak dlouho a (dle tebe) nejsi hezká, určitě to nebude kvůli něčemu povrchnímu. prostě tě má rád a rád je S TEBOU a ne s nikým jiným, vrací se K TOBĚ protože S TEBOU se cítí dobře. ;))
jesus, co jsem to napsala? vždyť sama chápu ten neodbytný strach! asi to mělo být povzbuzující... :D
jsem si jistá, že to bude OK a když už to nebude klapat, rozejdete se v klidu a zůstanete přáteli (omg, kruci, poslední větu ignoruj.. ! :// ).
nu, to je asi vše, co bych k tomu řekla.. :))
(vlastně ne, pokud se ti zdám až moc vlezlá, vklidu si na mě zanadávej, mám hroší kůži, takže to přejdu s klidem - a možná i úsměvem na tváři.. :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama