Skrýváme se, bojíme se... a přece pořád žijeme

21. září 2011 v 21:57 | Mal |  Myšlenky

Každý se za něčím schovává. Čím starší jsme, tím silnější masku si budujeme. Mnohdy zcela nevědomky. Začíná to už dětství, kdy malé děti stydlivě vykukují zpoza nohy svých rodičů, odmítajíce ji pustit. Ještě nemají co skrývat - nemají tu potřebu. Nevědí, co jim život přinese a nechápou, proč by měli být opatrní. Proč by se měli schovávat.

Ale přesto to dělají.

Jen málo lidem se skutečně odkrýváme, svou povahu, názory, touhy. Přátelé a rodina, to ti toho o nás ví nejvíce. Nebo si to alespoň myslí. V hloubi duše však víme, že nikdo nikdy neřekne vše. Své nejniternější myšlenky skrýváme. Občas proto, že chce, aby nás druzí viděli v jiném světle - lepší, silnější. Ne kvůli tomu, aby nás obdivovali, ale abychom jim nepůsobili starosti nad tím, proč se život nedaří. Člověk si může hrát přede všemi na kinga a chvástat se, utahovat si sám ze sebe a svých naoko trapných problémů, ze dvou holek, které po něm jedou a tvrdit, že si vrámci mužské ješitnosti musí hrát na nepřístupného, ale jen on sám ví, že je odmítá proto, že se ještě nevzpamatoval z posledního rozchodu, jehož příčinu vlastně ani nepochopil; směje se sexu a vztahům, vymýšlí si kamarádky s výhodami a baví se tím, ale přitom se bojí začít znova - nestojí o další dávku bolesti a žalu a snad ještě pořád doufá, že se jeho láska vrátí. Neřekne to nikomu, nikdy, ani v opilosti, přestože by se mu třeba ulevilo. Jenže tady je ten háček. Když to přizná ostatním, přizná to i sobě.

A to by byl konec.



Každý má své vlastní tajemství. Někdy říkáme pravý opak toho, v co doufáme - v panickém strachu, že říci to nahlas nám přinese zkázu a nekonečnou nicotu bez všech nadějí.

Člověk přeci nemůže žít bez naděje.


Jinak vám chci říct, že dnes jsem se prakticky celý den smála. Bylo to krásný :))


p.s.: odjíždím do španělska, bye za dva týdny (snad) :)
p.p.s.:to co jsem napsala... to co znělo trochu konkrétněji.. je o jednom mým velmi vzdáleným příbuzným/kamarádovi. trochu mě to dostalo, to, co dělá... tak jsem nad tím přemýšlela. děláme to všichni, jen každý po svém.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucia lucia | 25. září 2011 v 23:28 | Reagovat

a ja už som sa začínala báť, že sa niečo deje. Tak si to tam poriadne uži :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama