Masky

29. ledna 2013 v 22:43 | Mal |  Povídky
Směje se on a směje se ona
dělíc je šedivá trpká clona
smějí se oba a přece ne spolu
smějí se žalu a smějí se bolu.

Hýří život, zvoní smích
na tvářích masek pobledlých
na rtech, jež rády líbají
aby v smogovém oparu
přivedly tělo do varu
do víru tupé lidské vášně
všem účastníkům známé, jasné
která se s nocí budí
a východem zas hasne.

Slunce se mračí nad městy
hřeje ty lidské schránky prázdné
schránky, jež v každodenním honu
někde ztratily to krásné.

Smějí se všichni a jeden pláče
vždyť sundal svou masku, masku hráče
sejmul ji a ukryl pod kabát,
aby na chvíli smyl ze svých očí chlad.

Sundal si masku a všichni hledí
očima hltají, očima jedí,
hledají tu krásu v jeho duši
hledají život, pravdu, která nelže
hledají naději co zbude
když vše ostatní selže.

Hledají, pátrají a vidí jen prázdnotu,
jež v hávu sestersky ukrývá temnotu.

Smějí se masky a pláčou lidé,
padají do prachu před tím, co přijde,
padají do prachu před tím, co byli,
však pozdě je. Lidskost utratili.

Dušičku zbloudilou svírá mrazení - lze v tomto světě najít spasení?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anika Anika | 2. února 2013 v 14:07 | Reagovat

Nemám slov...výstižné smutné, k zamyšlení, pravdivé.
Život je pitomos a banalita. Je zvláští, jak jsme kažý jen kapičkou v oceánu, ale dokážeme se nekonečně dlouho zabývat sebou, ač víme, jak jsme malí a vlastně bezvýznamní. Jsme tady vůbec kvůli něčemu jinému, než abychom se poslušně "milovali (mno, dejme tomu) a množili"?
Je to poněkud depresivní. Doufám, že na tom nemám příčinu...i když, bylo by mi ctí :D

2 arwen arwen | E-mail | Web | 9. února 2013 v 14:42 | Reagovat

Depresivne, ale dobre, od teba vzdy vsetko :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama