Severská

28. července 2013 v 2:51 | Mal |  Povídky
Prchá voda ze strání
svit, svobodu pohání
je to moje pokání
můj klid, má jistota,
má duše, moje štěstí
zatratit život na předměstí
a nechat mysl plout,
přestat dýchat, brečet štěstím
nechat se strhnout bystřinou
poslední nádech, poslední sbohem
a pak už jenom spočinout.
Do náručí té dravé vody,
do světle modrých divých pěn,
co vezmou život na potkání,
co umožní žít věčný sen,
co dovedou mě do ráje
- ten není v nebi, pro mě ne
pro mě je tam, v té bystřině;
s duněním mele kamení,
v horách ta řeka pramení
a moje srdce rozbité
- už nebije, jen pro ni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anika Anika | 30. července 2013 v 16:53 | Reagovat

Páni, Mal, to je krása! Nemusíš dodávat vůbec nic o svém putování, z tohohle je totiž naprosto evidentní, že sis to maximálně užila! Mám z tebe hroznou radost :) Navíc jsem se na pár okamžiků přenesla kamsi do daleka, obklopila mě příroda, vůně lesů, dobrodružství a hlavně - svoboda. Super!

2 malika malika | 31. července 2013 v 3:34 | Reagovat

:)) to jsem napsala tam. tady - v čr - mi ale došla slova. pošlu aspoň ilustrační foto

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama